V Březovicích byli výrobci brusů dva - oba byli Fikarové.

Jan Fikar č.p 40 inzeroval "chvalně známé brusy z vlastních lomů řemeslníkům s kovy, truhlářům i koželuhům".

Bez nebezpečí se hodí ke hnaní párou. Výborné válce pro koželuhy.

Druhý Fikar jménem Ferda č.p 35 vyrostl na postavu známou "po celém Evropě právě svými světoznámými "hořickými brusy" (v užším okolí, ale stále ještě v úctyhodném újezdu, byl známý divadelní ochotník, milovník a šprýmař).

Vlasy načesané na patku, knír sestřižený na intrikána; text je lakonický, ale sugestivní: "znáte jej" ?

To je výrobce hořických brusů Ferda Fikar. Březovice u Hořic"

Fáma však pravila, že stačí adresa daleko stručnější: Ferda - brusy - Evropa

Lom Ferdy Fikara v Březovicích v provozu (1926): Dobře vidět jsou vrstvy lomu i ruční výroba brusů

Sklad točících brusů Ferdy Fikara (obě fotografie Jana Novotného z Nov. Bydžova

Mzdy byly u Ferdy Fikara arekordní, od kusu. Dělník bral týdně 170 až 180 kč, podle stěny lomu. Mistra dělal sám Ferda Fikar. V sobotu shlédl práci, započítal do výplaty čistou práci i pasírku, poctivě, nikoho neošidil ani o haléř. Ten den co se odkryla "hladina", přestalo se dělat a šlo se do hospody v Březovicích, kde Ferda každému zaplatil dvě hořické dvanáctky a koulel s dělníky kuželky - celý den.

V Březovicích práce ustala v r. 1938, kdy Ferda Fikar onemocněl 

Pěknému pískovci se říkalo "hladina" a to byl materiál na brusy; špatný byl nazýván "štorc" a z toho byla sáhovina. Březovický kámen se láme ve vodorovných vrstvách, říká se jim "podlahy", ty jsou nejvýš 35cm vysoké. Oldřichu Ponikelskému se podařilo ulomit kámen na brus o průměru 232cm, který byl vystaven na Výstavě odboje, práce a svérázu kraje v Hořicích v r. 1934 jako pozoruhodný výrobek Ferdy Fikara z Březovic. Častěji se však vylomil"šupák", to je podlaha do klínu, které se dalo použít jen k výrobě menších brusů, nebo i do sáhoviny. K těm všem výkonům se v březovickém lomu používalo především kladiva, špicu, paisru, klínů adeseticentimetrových a bučardy (též pasíráku) na hrubé zarovnání ulomeného bloku na pasírku, tj. hrubě opracovaný kus. Bučarda je podle informace skalníka Ponikelského kladivo se dvěma zuby, se kterým pracují dva dělníci: jeden bučardu drží, druhý na ni tluče aplicí. Pasírka, tedy kus nahrubo opracovaný, avšak "cirklovaný", skroužený, dostává opracováním do kulata tvar brusu. Pod rukama kameníků vznikaly brusy trojího druhu: "Šlajfák", určený potřebě brusičů nožů, měl průměr 10 až 16cm; "bumbule", brus pro skláře (točil se na plocho), mívala průměr 60 až 80cm a sílu 20cm; kosáky o průměru 50 cm, byly ze dvou stran zkosené, odběratelem byla Knotkova továrna hospodářských strojů v Jičíně. Mnoho brusů z březovických lomů šlo do Bavorska.

V r. 1905, v době vynikající poptávky, se vyvezlo 32 vagónů hořických brusů, na tom se nejvíce podílely Březovice (12 076 kusů), na celkovém objemu odbytu 115 723 kusů v ceně 47 597 předválečných korun.